Je přirozenou a zdravou součástí lidské osobnosti, bez níž by si naši předkové nedokázali zajistit obživu ani ochránit svá území proti nepřátelským kmenům. Je projevem naší životní síly, vitality, aktivity. Je-li kultivována a nasměrována správným směrem, může být velmi užitečná. Vede člověka ke zdravému sebeprosazení ve světě, k vítězství v rozličných disciplínách, zlepšení jeho fyzické zdatnosti a obratnosti. Ve své původní formě bývá ale příčinou ubližování, bolesti, utrpení a válek.
Některé druhy agrese má člověk společné se zvířaty. Je to například agrese dravčí, kterou pozorujeme u zvířat, když se perou o kořist. Podobně se chovají děti, pokud mají třeba ve třídě k dispozici jen 2 počítače na 20 žáků. S mateřskou agresí se setkáváme v boji matek za své potomky, často na půdě školy, učitelek za své třídy, ale také dětí za své věci. Je důležitá k zajištění ochrany mláďat před útočníky z vnějšího světa a dává matkám nečekanou sílu. Samčí agrese je vlastně rivalita o pozici mezi kluky nebo muži, boj o to, kdo bude vůdcem dané skupiny. Ve třídách to bývá bohužel často ten nejdrzejší, zdaleka ne ten nejsilnější či nejkvalitnější. Samčí agrese se projevuje od 12 let i u dívek, i když spíše v podobě slovního napadání druhých. Přirozeným ventilem agrese je pohyb, sport nejrůznějšího typu, ve kterém může každý najít své silné stránky. Zejména kluci se rádi porovnávají ve sportovních výkonech, potřebují k tomu ale předem stanovená jasná pravidla a jejich důsledné dodržování.Vhodně tu působí především spravedlivá autorita muže, který dokáže povzbudit a po zásluze ocenit.Teritoriální agrese se projevuje potřebou označit si své území. Jejím výsledkem ve školách bývají poškozené lavice či pokreslené klučičí wc. Tato forma agrese se snižuje, když necháme děti podílet se na výzdobě a uspořádání třídy. Stresovou agresi způsobuje jakákoli nepohoda – únava, špatný vzduch, hluk, hlad, strach. U člověka pozorujeme také několik druhů typicky lidské agrese, která se u zvířat nevyskytuje. Je to např. ideologická agresivita, která se projevuje bojem mezi skupinami – kluků a holek, áčkem, béčkem a céčkem apod.Člověk dokáže přesouvat svou agresi z jedné oběti na jinou. Tatínek třeba dostane vynadáno v práci a své naštvání přinese domů, křičí a nikdo nechápe proč. Vybíjí svou agresi tam, kde se cítí bezpečně a kde si to může dovolit – v rodině. Podobný mechanismus se objevuje i v případech šikany – útočníci bývají doma nepřiměřeně trestáni a tak si najdou na odvetu někoho zcela nevinného, na koho si troufnou.
Impulzivní agrese vychází z temperamentu člověka, její výbuch zdrtí všechny kolem a vyvolá ho mnohdy úplně bezvýznamný podnět. Tento druh agrese nemá smysl v dané chvíli usměrňovat, lepší je počkat až odezní.
Psychickou agresivitu způsobují psychické poruchy, jako je hyperaktivita, poruchy chování, alkohol, drogy, poruchy osobnosti, schizofrenie a další choroby. Jejich příznaky obvykle ustupují až po podání psychiatrických léků.
Pro každého člověka je důležité vědět, jaký typ agresivity převládá u něj samotného, ale také u členů jeho rodiny nebo žáků třídy. Děti se učí od útlého věku především napodobováním a je na nás dospělých, jaký vzor jim předvedeme nebo pustíme v televizi. Pohyb, sport a komunikace s vrstevníky pod dohledem dospělého je nejlepší prevencí nevhodných forem chování.