7.
Jošua s dědečkem byli na cestě již sedmý den. Cítili se trochu unaveni. Když procházeli kolem stád ovcí směrem k malé vísce, rozhodli se, že tento den již dále nepůjdou, ale odpočinou si. Na travnatém prostranství uprostřed nízkých chýší si Jošua všiml skupinky dětí, které si tam hrály nějaké hry. „Jen se k nim přidej!“, vybídl dědeček chlapce. Jošua se přiblížil, chvíli děti pozoroval a když si byl jistý, že chápe pravidla hry, přidal se k nim. Byl zvyklý vyhrávat, jenže zjistil, že hra není vůbec tak jednoduchá, jak si myslel. A Jošua již po několikáté nejen, že nevyhrál, ale naopak, byl stále poslední. Už se chtěl začít vztekat a odejít od dětí, když vtom ho překvapilo utěšování jedné dívky: „Nic si z toho nedělej, vždyť vždy někdo je poslední. A tím umožníš ostatním, aby poslední nebyli!“. Tak tenhle přístup ke hře Jošuu nikdy nenapadl. A přitom je to tak jednoduché. Může mít radost z výhry někoho jiného! Jošua se ohlédl a zjistil, že dědeček ho potají pozoruje. Zachytil jeho nenápadný úsměv a náhle cítil, že se také usmívá.
- Dnes večer si udělejte čas na společnou hru s celou rodinou. Najděte si třeba pexeso, nebo jakoukoliv oblíbenou hru. Zahrajte si ji a radujte se z vítězství druhých. Nebojte se nechat děti zažít pocit prohry.
8.
Ráno se Jošuovi velmi hezky vstávalo. Slunce právě vycházelo, když se probudil. Měl chuť se pořádně proběhat, protáhnout si nohy. Vyběhl ven a zjistil, že není sám. Mladý pastýř běhal kolem stáda ovcí a hvízdal si. Kluci se domluvili, že si dají závod k potůčku a zpět. Jošua ze zvyku přemýšlel o tom, že musí vyhrát. Ale pak si vzpomněl na svoji včerejší radost a dědečkův úsměv. Závod nakonec opravdu vyhrál, běhat totiž skutečně dovedl. Radoval se ale nejen z vítězství, ale i z nové zkušenosti a poznání. Překvapeně si uvědomil, že možná se jeho srdce tak trochu mění ještě dříve, než vůbec dojdou do Betléma.
- Dnes je Vaší výzvou jakákoliv společná pohybová aktivita. Proběhněte se, společně si zacvičte, vytvořte si doma „opičí dráhu“ ze židlí, stolu, gauče… Užijte si pohyb všichni spolu. Zkuste zapojit opravdu úplně všechny členy Vaší rodiny.
9.
Další ráno dědeček chlapce probudil brzy. Chtěl, aby se z výšiny, pod kterou se večer uložili ke spánku pod jednoduchý přístřešek z větví, podíval Jošua na východ slunce. Dědeček tušil, že se jim nebude chtít vstát tak brzy, aby se ještě před východem sluníčka vyškrábali kamenitou cestou na vrcholek kopce. Zároveň ale dobře věděl, že pohled na východ slunce jim přinese velikou radost a úžas a že naplní jejich srdce pokojem. A to Jošua velmi potřebuje, aby mohl radost předávat i lidem kolem sebe. Společně se ještě za tmy škrábali mezi trnitými keři a Jošua si trochu se vztekem říkal, že neměl dědečka poslouchat a měl zůstat pod vyhřátou pokrývkou. To, co však za chvíli spatřil, mu úplně vyrazilo dech. Dole v údolí nad potokem se ještě ve tmě válely cáry mlhy, avšak za vrcholky protilehlých kopců se začaly prodírat první paprsky a ve chvíli se vykulil na oblohu celý zářivý sluneční kotouč. A jakoby se postupně rozsvěcela scéna na divadle, paprsky ozářily úchvatný obraz potoka, stromů, pastvin a skalnatých vršků. Jošua už vůbec nepomluvil, ale cestou dolů z vršku si radostí poskakoval. Náhle si uvědomil, že se mu úplně chce radostí tančit. Vzpomněl si na krále Davida, který svoji radost z Boží lásky také vyjadřoval písněmi a tancem. Ten radostný pocit Jošuu už neopustil, radoval se z krásného světa, z každého Božího stvoření, ze slunečních paprsků, z toho, že ho dnes čeká další krásný den.
- Zkuste splnit dnešní ukol: společně si doma zatančete, pusťte si nějakou veselou hudbu a tančete. Kdybyste chtěli využít například píseň „Budu jako strom“, na kterou jsme nedávno tančili ve školce, najdete ji třeba tady: https://music.youtube.com/watch?v=ObUe6VouDt8 (Youtube: Brouci: Budu jako strom)
10.
Než se vydali na cestu, zastavili se naši poutníci ve vsi koupit čerstvý chléb. Ale zjistili, že pekař teprve zadělává těsto na pečení chleba. Jošuu to velmi zaujalo: „Rádi počkáme, pokud mi dovolíte, dívat se, jak se peče chléb. Ještě jsem to nikdy neviděl!“, prosil Jošua. Pekař souhlasil a dokonce nechal Jošuu chvíli mísit těsto a pak mu dovolit dělat placky a vkládat je do pece. Jošuu práce bavila. Byl nadšený, že jeho chlebové placky se povedly a že ho dědeček i pekař pochválili.
- Dnes něco doma společně upečte. Děti možná své rodiče překvapí svou šikovností. Mnozí dokáží skoro samostatně upéct různé druhy pečiva či cukroví.
11.
Jošua s dědečkem již byli na cestě mnoho dní a na chlapci se začala projevovat únava. Chtěl ale putovat dál bez delších zastávek. Proto se v nejbližší vísce dědeček domluvil s majitelem malého šedého oslíka, že ho poutníkům za drobnou úplatu na pár dní půjčí. Jošua byl nadšený. Chvílemi se vezl na oslíkovi, chvílemi na něj naložili alespoň svá skromná zavazadla. Putovali rychleji, a tak odpoledne dohonili rodinu se třemi dětmi, kteří byli také na cestě. Měli i svého oslíka, ale ten jim vezl jen část z mnoha ranců a malé děti musely putovat pěšky. „Tedy, těm by se náš oslík asi hodil!“, překvapil Jošua dědečka svou nahlas vyslovenou úvahou. A ještě víc ho překvapilo, když Jošua sundal svůj raneček z oslíka a s úsměvem oslíka nabídl otci rodiny. Domluvili se, že při návratu z Betléma se pro zapůjčeného osla u rodiny zastaví. Děti se z druhého oslíka radovaly, nadšeně mávaly a Jošua opět cítil, že jeho dnešní stopa je plna laskavosti.
- Vydejte se tento víkend na společnou vycházku. Čím delší, tím lepší. Pokud se Vám nepovede vydat se někam v sobotu nebo v neděli, naplánujte si, na jaký výlet byste se mohli společně vydat o vánočních prázdninách.
12.
Cesta vedla cestovatele přes rozlehlé pastviny, kde pasáčci hlídali stáda ovcí. Na jednom místě se zastavili u chýše, ve které přebýval úplně osamocený starý pastýř. Byl velmi rád, že je vidí, pozval je ke svému ohništi, pohostil je ovčím sýrem. A pak jim začal vyprávět příběhy ze svého života. Dědeček pozorně poslouchal, ale Jošuu vyprávění příliš nebavilo. Už chtěl protestovat, když vtom si všiml radostných jiskřiček v očích starého muže. A došlo mu, že někdy jen prosté vyslechnutí druhého může být skutečným dobrým skutkem.
- Přečtěte si z knihy nebo poslechněte si společně nějakou pohádku nebo zajímavé vyprávění. Ale nepouštějte si ji v televizi. A nejlépe si s dětmi o slyšeném příběhu pak ještě vyprávějte.
13.
Na závěr setkání jim starý pastýř trochu smutně vyprávěl, že má ve vesnici dva dny chůze odsud své děti a vnoučata, ale nemůže je navštívit. Moc rád by jim poslal alespoň nějakou zprávu a pozvání na návštěvu, ale nemá jak. Velice ho potěšilo, když mu dědeček s Jošuou nabídli, že tu vesnici mají při cestě a že tedy mohou zprávy doručit. A také se tak za dva dny stalo. Radost dětí a vnoučat ze vzkazu starého pastýře byla opravdu obrovská. A Jošua zjistil, že někdy k radosti stačí opravdu jen málo.
- Dne je Vaším úkolem někoho potěšit zprávou. Napište někomu, o kom tušíte, že je mu smutno, dopis, pohled, SMS. Nebo třeba natočte přání na video, prostě cokoliv, co potěší.