Obrázky jsou více než slova… Přesto jsem požádal pana kolegu Jaromíra Hladkého, aby napsal pro školní časopis takovou malou vzpomínku…
Jak jsem si zavzpomínal
Pozvánka na školní akademii, a zvláště od pana ředitele, se neodmítá. I když jsem jich za svou učitelskou, ředitelskou i inspektorskou kariéru zhlédl desítky, neváhal jsem. A nelitoval. Ba co víc, moc jsem si ji užil. Nejen proto, že jsem v ní neměl žádnou povinnost a odpovědnost, ale především díky všem, kteří se na jejím průběhu podíleli od scénáře, nácviků, zkoušek, po režii, scénu, kostýmy, světelné a zvukové efekty, technicko-organizační dozor nad průběhem představení až po skvělé výkony všech účinkujících na jevišti. Spolu s diváky zcela zaplněného divadla jsem prožil příjemné chvíle díky protagonistům akademie Gabriele Tóthové alias Candele Luxiferové a Dominiku Brousilovi alias Lumeniku Fotonovi, tanečním skupinám, dětem z mateřských škol, výborným recitátorům a členům dramatických kroužků a obou pěveckých sborů, flétnistům a kytaristům, zkrátka všem, jejichž výkony jsme měli možnost v průběhu představení sledovat jednotlivě a na závěr pak vidět celý realizační tým na jevišti.
A zavzpomínal jsem si na dobu, kdy jsme tuto tradici školních akademií ke Dni matek zakládali. Vždyť první – Květinková – proběhla už ve čtvrtém roce existence školy. Bylo to roku 1994 ve skromných podmínkách školní auly, kdy jediným zázemím „herců“ byly tehdejší staré klecové šatny, stejně tak jako při dalších příležitostech, když děti vystupovaly před školou. Takže nebylo ani divu, že paní učitelka, která měla na starost režii těchto pořadů, mi jednou na mé naléhání, aby to rychleji „odsýpalo“, pravila: „Pane řediteli, vy si to představujete jak Hurvínek válku!“ A měla pravdu. Není lehké uskutečnit takový pořad. Šel jsem tedy „do sebe“ a přemýšlel o jiných důstojnějších prostorách s potřebným zázemím. A pochopení jsem už v dalším roce našel u tehdejšího ředitele Divadla Fráni Šrámka p. Richarda Rothbauera. Od té doby tradice pokračuje v tomto prostředí, které na kráse ještě získalo následnou rekonstrukcí.
Každá akademie měla a má vždy konkrétní téma, které se často vázalo k významným milníkům historie města a školy nebo k mezilidským a rodinným vztahům. Tak i ta letošní svým mottem „Osvícený Písek – rozzářená Tylovka“ připomněla okamžiky, kdy Písek stál v první linii pokroku nejen technického. Jeho nedílnou součástí po celou dobu své existence vždy byla i ZŠ J. K. Tyla, a pro mne zvláštním potěšením je, že jí zůstává a pod novým vedením tradice stále rozvíjí a obohacuje.
Dětské bolesti počátků akademií jsou ty tam, všeobecný technický pokrok taky dělá své, a my jsme tak měli možnost sledovat vystoupení, která měla – dovolte mi přirovnání matikáře – několik společných jmenovatelů – nápady, spád, dynamiku, a především skvělé výkony dětí z mateřských škol, žáků základní školy a jejich učitelů a vychovatelů. Nelze je na tomto místě všechny vyjmenovat, najdete je na připojené kopii divadelního programu. Vystoupení určitě zachytily fotografie vašich fotoaparátů a fotokroužku školního klubu, které najdete pod článkem. Všechny výkony potěšily srdce přítomných maminek, lepší dárek si jistě žádná z nich ani nemohla přát.
Tým učitelů, který se na přípravě a realizaci akademií v průběhu času podílel a podílí, se samozřejmě v závislosti na personálních obměnách pedagogického sboru měnil, i když řada jeho členů se na úspěchu akademií podílí už léta, někteří po celou dobu dodnes. To je výdrž! Všem patří velké díky. O tom, že to dělají s chutí a láskou, nikdo nemohl pochybovat.
Zvláštní poděkování si však jistě zaslouží autorky scénáře a režisérky pořadu paní vychovatelky Pavlína Franců a Kateřina Podešvová. Těm vděčíme za nápad a přípravu celého pořadu.
Tak tedy velké díky za zážitek a příjemně prožitý májový podvečer a přání, aby se vydařila i ta příští akademie – jubilejní – k 30. výročí Základní školy J. K. Tyla Písek!
Mgr. Bc. Jaromír Hladký
ředitel školy v létech 1990 – 2011
Akce byla v projektu „Tylovka v záři reflektorů“ podpořena městem Písek z programu dotací na podporu kultury.
