V prvním říjnovém týdnu k nám do školy zavítal světový rekordman v planku (prkně) Josef Šálek. Beseda probíhala ve dvou dnech a zúčastnili se jí žáci třídy 7.A, 7.B, 7.C, 9.A, 9.B, 9.C a 9.D.
Pepa si říká Joska a je rodákem z Písku. Seznámil nás se svým životním příběhem a důležitými milníky na cestě, které ho vedly k zásadním změnám. Jedním z nich byl rozchod s partnerkou, kdy poprvé na výzvu kamaráda vyběhl. Mottem této fáze života by mohlo být – Co tě nezabije, to tě posílí.
Dalším významným momentem byl 66 dnů dlouhý pobyt v arabském vězení, kde se ocitl díky neoprávněnému obvinění. Celý autentický příběh si můžete přečíst v knize Zlaté dno, kterou tam napsal. Jak sám říká: „Ve vězení jsem se rozhodl, že budu šťastný. Vždy máme možnost volby, jak se budeme cítit.“ Právě zde začal s plankem ve 2-3 minutových intervalech. To se psal rok 2020. Do Guinnesovy knihy rekordů se zapsal 20.5.2023 výdrží v planku 9h 38min 47s.
Joska začal se sportem ve svých 47 letech. Od té doby kompletně změnil svůj životní styl, mentální nastavení, péči o tělo a výběr stravy. Je nadšencem do otužování, bosého běhu za jakéhokoliv počasí a rád překonává zdánlivé limity. Jeho rada zní: „Je důležité nastavit se na úspěch a dopředu si nedávat do hlavy pochybnosti.“
Beseda byla zpestřena sportovní výzvou – soutěží v klikování. Výherci a majiteli knihy Zlaté dno se stali: Bára Dragounová z 9.B, Jára Holub ze 7.B a Honza Jehlík z 9.A.
Čtvrteční besedu moderoval Tomáš Adam (režisér, kameraman filmu Všechno je možný) a proložil povídání rapem a zpěvem. Byla to pro mě milá změna, kdy jsem si mohla vyzkoušet jiný pohled než při moderování první besedy. Na druhou stranu vystoupení z komfortní zóny, postavení se na pódium a mluvení do mikrofonu byla pro mě velká výzva. Stejně jako Pepa bych si něco takového před pár lety nedokázala ani představit. Proto mám i velký obdiv ke Káje Polákové z 9.A, která si se mnou roli moderátorky na chvíli vyměnila a pokládala Joskovi předem připravené otázky na mikrofon.
Rozloučili jsme se společnou fotkou v planku a heslem VŠECHNO JE MOŽNÝ.
Ráda bych s vámi na závěr sdílela krátkou ukázku z knihy Zlaté dno: Uvědomil jsem si, že je to vlastně moje štědrovečerní večeře! Ta vstřícnost, ochota, jednoduchost a pokora mě začaly okouzlovat a ovládly mě víc, než pohoršení nad špínou, nedostatečnou hygienou a chudobou. Zatímco jsem si pochutnával na pikantní krmi, probíhaly mi hlavou zajímavé myšlenky. Myšlenky o skutečných hodnotách Vánoc. Přátelství, láska, sdílení, obdarovávání maličkostmi je tady ve vězení daleko přirozenější, než ve světě, který je zamřížovaný z té druhé strany. V něm je často podobná štědrost pouze strojená, podmíněná vděčností druhých, nebo je jen projevem určitých tradic a zvyků. I když jsem tu jenom krátce, už teď cítím, že to tu není takhle pouze v tomto čase vánočním, ale že to zde každodenní praxí. Musím uznat, že díky tomuto vnitřnímu rozpoložení jsem si štědrovečerní hostinu opravdu užil. OBYČEJNÉ MALIČKOSTI TĚ MOHOU UDĚLAT NEOBYČEJNĚ ŠŤASTNÝM.
Jitka Jaroušková, asistentka pedagoga
