Dnes ve čtvrtek 11.11.2021 se někteří žáci 9. tříd zúčastnili slavnostního připomenutí Dne válečných veteránů v Palackého sadech u pomníku českým vojákům sloužícím během druhé světové války v RAF v bitvě o Anglii.
Žáci společně s paní učitelkou Mgr. K. Raabovou, panem učitelem Mgr. T. Pacholíkem, paní vychovatelkou a asistentkou L. Bečkovou a panem ředitelem položili k památníku květiny a vyrobené symbolické vlčí máky. Těch bylo celkem 950 a byly za všechny děti žáky ve škole a mateřských školách. Okolí památníku rozkvetlo a květy jistě přitáhnou k tiché vzpomínce a pietě každého, kdo půjde okolo. A o to nám šlo. Na jejich výrobě se podíleli všichni, kdo ve škole díky karanténám zbyl, moc všem děkujeme.
U příležitosti 100. výročí založení Československé obce legionářské byla škole udělena plaketa za dlouhodobou a vynikající spolupráci při výchově dětí v oblasti historie a vlastenectví. Patří všem z Tylovky!
Den válečných veteránů se slaví celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Od listopadu 2003 je tento významný den připomínán i v České republice. 11. listopad byl přitom vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiegne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války.
Proč se symbolem Dne veteránů stal květ vlčího máku? To má svůj původ v básni Na flanderských polích, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. Vlčí mák jako symbol pro padlé vojáky 1. světové války poprvé použila americká profesorka a humanistka Moina Michaelová. V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polní maršál sir Douglas Haig jako předseda Nadace veteránů vlčí mák za symbol pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům.
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
